Patrik Proško

Strašně, strašně moc jsem bojoval sám v sobě s tím, že tady nemůžu nic v klidu vytvořit, protože mě pořád někdo oslovuje a neustále se mi snaží něco prodat. Ale extrémně. Už byla i chvíle, kdy jsem si říkal, jestli se mi chce jít ven ten boj znovu podstoupit, jen abych se prošel po okolí. To byla ale taky ta chvíle kdy jsem pochopil, že nejlepší způsob jak se s tim vyrovnat bude, že do toho projektu ostatní zapojim. Heej coconut, local food, dolphins..už se na mě zase snášelo když jsem prozkoumával rybářskou vesničku a její pobřeží. Počkej stop, stop, jdu hned do protiútoku, ne díky žádný dolphins nechci ale měl bych jinou prosbu. Líbí se mi tady ten vrak lodi a rád bych z něj udělal uměleckej projekt. Chlapík se na mě tak trochu podivně podíval co že to jako chci a tak jsem trochu s obavama pokračoval. Jsem artist, jezdim takhle po světě a dělám takovýhle věci v různých státech hele, a ukazoval jsem mu fotky. Bylo by možný udělat tady s vámi projekt s tímhle vrakem? Zaplatim. Za jeho pronájem i za práci. To jak chlapík slyšel, tak hned souhlasil, že by to možný bylo, jen se musíme domluvit s majitelem vraku. A tak jsme šli. Majitelem vraku byl shodou okolností majitel Jahazi restaurantu, toho uměleckýho díla ve tvaru lodi co jsem tam byl na večeři. Vlastně to bylo obráceně, skrze ten vrak jsem se tam na tu večeři dostal, protože to nebyla jen tak ledajaká večeře, ale obchodní jednání. Ptali se mě taky co bych s tim vrakem chtěl udělat a jestli ho ještě víc nezničim. Ujištoval jsem je že ne, že bych jen chtěl sochařsky dotvořit jeho zničený tvar z věcí a odpadu který je všude okolo něj a že to po nafocení zase uklidim. Chlapík byl projektu velmi nakloněný, moc se mu nápad líbil a říkal mi: "Ty jsi jako já. Já si celý tenhle lodní restaurant postavil sám z malý polorozbořený chýše a z materiálů, který tu mám okolo dostupný a levný a ten vrak bych v budoucnu taky rád opravil, ale nemám peníze." "Tak já vám za něj ted nějaký peníze dám" odvětil jsem. Domluvilo se kolik bude stát pronájem lodi, na jak dlouho asi, kolik bude stát jejich pomoc při práci a nabídl mi všechny věci co měl v restaurantu nazbyt. Takže jsem měl možnost si ho prohrabat od půdy po sklípek. Na druhý den ráno jsem dorazil, začali jsme svážet autama všechny věci na místo a sbírat odpad z okolí vraku, takže jsme kompletně vyčistili pláž. Měli jsme přitom spoustu diváků a pozorovatelů, ale i podporovatelů, protože se ukázalo že věcí pro stavbu je pořád málo. Potřeboval jsem ty velký bedny co používaj rybáři na ryby a na sítě, taky zničenej mrazák, bójku, oranžovej záchod a další věci, které jsem si musel taky pronajmout. Pomocníků také přibývalo, někteří i nosili svoje věci z domova jestli by je taky nemohli pronajmout a ochotně pomáhali se stavbou, takže mě to ve výsledku přišlo na dvojnásobek než bylo původně domluveno. Ale to nevadí, byl jsem za to všechno rád. Pro mě to byly zatím nejsmysluplněji utracený peníze a rád jsem všechny podpořil, protože oni podpořili mě. Ta lod se jmenuje Moyo což je ze svahilského překladu Srdce. Společnými silami jsme to srdce naložili veškerým tim bohatsvím, kterým jsme také dotvořili jeho polámaný tvar. Lod ted vypadá zase celistvě, jako by zase mohla mít šanci vyplout na moře. I třeba jenom tím, že chlapíkovi přibyly do kasičky nějaký peníze na jeho opravu. Tohle není umění založené na tom "jak" je něco mistrnně provedeno, ani na tom "proč" je něco konceptuálně provedeno. Celý jsme to slepili lepenkou co si táhnu už z Prahy. Bylo to společný dílo a je na něm podstatné především to "že" bylo provedeno. To je na něm pro mě to nejdůležitější, protože od týhle chvíle už se nebráním kamkoliv jít, nezápasím s ničím a s nikým, rád k nim sám od sebe chodím na večeře a na kafe pokecat. Oni si získali moje srdce a přijali to moje a společně jsme opravili vrak Srdce. I když jsme tak rozdílní jsme vlastně úplně stejní a řešíme úplně stejné věci. Je to taková sociální instalace, která dokázala sblížit lidi ze dvou kontinentů. A když jsem to chtěl jít po nafocení rozebírat tak mi říkali: " Ne, neuklízej to, necháme to tak, takhle mají ty věci lepší místo, než když se tu válely po okolí"