Patrik Proško

Anamorfní portrét prvního prezidenta České republiky, dramatika a disidenta Václava Havla (1936–2011) je koncipován jako prostorová koláž jeho života, československé a české novodobé historie a hodnot spojených se svobodou, občanskou odpovědností a kritickým myšlením. Velká část použitých předmětů pochází z veřejné sbírky a od institucí spojených s Havlovým životem a odkazem. Knihy, psací stroje, vězeňské předměty, odposlouchávací technika, pouta, pendreky, hudební nahrávky a další dobové artefakty vytvářejí jednotlivé významové vrstvy portrétu. Některé objekty fungují zároveň jako konkrétní symboly – vězeňské trenýrky vytvářejí kravatu, chléb se mění v šachy a předměty spojené s represí jsou konfrontovány se symboly svobodného myšlení. Výrazným formálním prvkem instalace je práce se stínem. Některé části tváře nevytvářejí přímo samotné objekty, ale jejich vržené stíny, které se stávají rovnocennou součástí obrazové kompozice. Materiálová křehkost instalace zároveň vstupuje do významu díla. Portrét není vytvořen z bronzu nebo kamene, ale ze starých a často zranitelných předmětů. Tato fyzická nestálost odkazuje ke křehkosti hodnot, které jsou s Havlovým odkazem spojovány – svobody, demokracie a lidské odpovědnosti.