Patrik Proško

Anamorfní portrét maďarského skladatele a klavírního virtuosa Ference Liszta (1811–1886) je koncipován jako obraz celého procesu vzniku hudby. Výchozím bodem není pouze samotný skladatel, ale cesta od prvotní myšlenky přes notový zápis a výrobu hudebních nástrojů až k interpretaci hotového díla před publikem. Instalace proto vytváří prostředí koncertního pódia s černou sametovou oponou zdobenou historickými erby Budapešti. Uvnitř Lisztovy hlavy je umístěn více než sto let starý klavír, který zastupuje skladatelovu mysl. Kolem něj se objevují notové zápisy, rozpracované hudební nástroje, jejich jednotlivé části a výsledný orchestr připravený uvést hudbu v život. Použity jsou téměř výhradně historické hudební nástroje a předměty odpovídající Lisztově době. Jejich materiál, patina a řemeslné zpracování vytvářejí vizuálně jednotný svět a zároveň připomínají množství jednotlivých profesí a procesů, bez kterých hudební dílo nemůže vzniknout. Výsledný portrét tak nezobrazuje jediný okamžik, ale prostorově propojuje několik fází tvůrčího procesu – myšlenku, zápis, nástroj, interpreta a výsledný hudební zážitek.