Patrik Proško

Krajinomalba jako druh malířství v němž je námětem obrazu samotná krajina má jako autonomní umělecké odvětví počátky v 16. století v Holandsku. V pravěku a starověku byla veškerá pozornost soustředěna na zobrazování člověka nebo zvířete a tyto výjevy pak byly zasazovány pouze do tzv. “krajinného rámce”, tedy do nejnutnějšího výseku okolí. V ranném středověku umění sloužilo náboženství a krajina se v podstatě vůbec nezobrazovala, nebo jen sekundárně. Vysloveně o krajinomalbě lze mluvit spíše až s rozvojem perspektivy a kompozice v renesančním umění. Následuje baroko a rozmach žánru krajinomalby – realistické zobrazování, romantické, dramatické, expresivní, impresionistické, fotorealistické, industriální, abstraktní a tak dále až dodnes. “Díky této tradici si při vyslovení pojmu “krajinomalba” představíme spíše obraz krajiny namalovaný na plátně, nebo na desce, než cokoliv jiného. Snažím se tuto tradici rozšířit o techniku malby přímo na krajinu. Tedy techniku dočasné malby v prostoru krajiny, která se stává tématickou součástí výjevu a zároveň jejím galerijním prostorem.”