Patrik Proško

Sbírka motýlů vychází z odlitků intimní části ženského těla, jejichž symetrický tvar evokuje rozevřená motýlí křídla. Fragment těla je vyjmut ze svého přirozeného kontextu a proměněn v samostatný objekt, který je následně vystaven způsobem připomínajícím entomologickou sbírku. Princip sbírání, třídění a uchovávání se zde střetává s intimitou lidského těla. Stejně jako preparovaný motýl je i odlitek fixován v nejcitlivějším místě hřebíkem nebo šroubem k podložce či přímo ke kmeni stromu. Gesto, které ve sbírce přírodnin působí jako samozřejmý způsob uchování exempláře, získává ve spojení s lidským tělem zneklidňující význam. Objekt se pohybuje mezi přitažlivostí a násilím, intimitou a vystavením, živým tělem a sbírkovým předmětem. To, co je běžně skryté a osobní, se stává exponátem určeným k pozorování.