Patrik Proško

Instalace vychází z geometrického ornamentu původní parketové podlahy, který zde není chápán pouze jako dekorativní prvek, ale jako půdorys možné prostorové struktury. Vybrané geometrické sestavy jsou z roviny podlahy pomyslně vyzdviženy do třetího rozměru a proměněny v hmotné objemy, které se na kolmici postupně vrství, větví a prorůstají prostorem. Princip práce obrací obvyklý vztah mezi ornamentem a sochou. Plošný vzor přestává být povrchem a stává se konstrukčním základem objektu. Přestože výsledná struktura připomíná kmen a korunu stromu, její tvar nevychází z přírodní předlohy. Organická forma vzniká paradoxně důsledným rozvíjením geometrického řádu architektury. Objekt tak nevstupuje do prostoru jako autonomní socha, ale vyrůstá z jeho již existujícího vizuálního systému. Podlaha se stává jeho půdorysem a architektura místem, z něhož se ornament mění v hmotu.