Patrik Proško

Samostatné výstavy a projekty

2019

Prorost, Muzeum umění a designu Benešov

2019

Intermundia, stálá expozice Illusion Art Museum Prague

2018

Intermundia, Bangkok Art and Culture Centre, Thajsko

2018

Na hraně reality, Illusion Art Museum Prague

2016

Místo činu, Galerie UFFO, Trutnov

2000

Můj svět a jiné, Galerie Na Půdě, České Budějovice

2000

Transsexuality, instalace, veřejné toalety Pražského hradu,
projekt Praha - Evropské město kultury 2000

1999

Čajoprostor, Dobrá Čajovna, Praha

Skupinové výstavy

2017

Senden, Galerie Kotelna, Říčany u Prahy

2016

Od utopie k realitě, Chodovská tvrz, Praha,
výstava ke 40. výročí založení Jižního města

2015

Socha a prostor, Galerie Pod Točnou, Kolín

2015

Reprezentace rozkladu, Galerie ARTATAK, Praha

2014

Reprezentace dobra, Trafo Gallery, Praha

2014

Samorosti, Galerie NoD, Praha

2014

Fenomén B!, Alšova jihočeská galerie v Bechyni,
výstava ke 130. výročí SPŠK Bechyně

2013

Reprezentace, Galerie Bernarda Bolzana, Pacov

1999

Barock Reflection, Artschool, Ohio, USA

1999

Meeting, Cafe U Mravence, Praha

1998

Dveře č. 44, zámek Roztoky u Prahy

1998

Kakofonie, audio-vizuální performance, Praha

1997

Neberealizace, audio-vizuální performance, Praha

1995

Presenční výstava VŠUP, Galerie Sýpka, Brno

1995

Letos, galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

1993

Objekty, zámek Vlašim

Studium

1996-2000

VŠUP, Praha, obor Sochařství, prof. Vratislav Karel Novák

1994-1995

VŠUP, Praha, obor Keramika a porcelán, prof. Václav Šerák

1994

VŠ Václava Hollara, Praha, obor Design

1989-1993

SPŠK Bechyně, obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu

Základním principem tvorby Patrika Proška je manipulace žité skutečnosti nejčastěji založené na jistém druhu optické iluze se schopností uměleckými prostředky proměnit běžný stereotypně vnímaný svět každodenních navyklostí v magický prostor plný změn a nečekaných událostí. Počátky tohoto uvažování jsou přítomné už v Proškově zaujetí hyperrealismem. Účinek takových sochařských instalací totiž vyvolává nejen precizní zpracování, ale i neočekávaná změna vzhledem k reálnému kontextu. Někdy je to simulace nepravděpodobného prostředí, jindy zase časového posunu. Také jeho site specific práce ve veřejném prostoru, na tuto zásadu navazují. Jsou založené na zásazích do „obvyklosti“, zviditelňují „paralelní“ realitu, vztahují se k běžnému životu a existenciálním pocitům, které z něj vyplývají. Zde se už ale Patrik Proško pokouší změnit způsob vnímání. Proškovým intervencím v krajině je vlastní pečlivý výběr lokací, ne/závislost na divákovi nebo dočasnost, ale jejich výraznou součástí je i hledání vlastních limitů, svého místa v životě a osobních kvalit s vědomím pomíjivosti, vnímané jako výchozí hodnoty lidského života i veškerého bytí. Jedním z klíčových motivů jsou tu hranice a jejich překračování v subjektivním i teritoriálním významu. Doposud vytvořil přes 70 uměleckých projektů na území 24 států, ve kterých se dál pohybuje na hraně reality. Od její mystifikační tematizace v hyperrealistickém projevu a iluzivně anamorfním zobrazování se posunul k práci s realitou samotnou, kdy se mu stává malířským plátnem nebo sochařskou hmotou. Do centra jeho zájmu se pak dostalo samo výtvarné umění jako hlavní téma i „metodika“ přístupu k životu. Projevuje se už třeba tím, že používá klasické, nicméně „osvobozené“ umělecké techniky. Ne náhodou také o některých svých zásazích v krajině mluví jako o krajinomalbě, nebo o jiných jako o soše ačkoliv byly vytvořeny malbou. Podobné je to i v případě dokumentace, když své dočasné realizace v krajině vytvářené biologicky odbouratelnými barvami a dalšími materiály záměrně fotí „jako obraz“. Jeho práce není ani bez kontextu se širším uměnovědným odkazem, ať jsou to němečtí romantici nebo evangelizátor art brut Jean Dubuffet.

Radek Wohlmuth

Patrik Proško
en

cs