Patrik Proško

Portrét českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884) tvoří jen jednu část dvoupohledové anamorfní instalace, jejíž opačná strana vytváří podobiznu Antonína Dvořáka. Oba portréty vznikají ze společného souboru hudebních nástrojů a jejich částí, rozmístěných v prostoru tak, aby z každého z přesně určených úhlů vytvořily jiný obraz. Základem instalace je více než sto let staré piano, do kterého jsou jednotlivé nástroje vkládány nebo zavěšovány z obou stran. Piano tak funguje jako společná prostorová i významová kostra, která umožňuje dvě nezávislé obrazové kompozice propojit do jednoho objektu. Při obcházení instalace se portrét Bedřicha Smetany postupně rozpadá do struktury jednotlivých předmětů, z níž na opačné straně vzniká portrét Antonína Dvořáka. Historické předměty se v kompozici prolínají se současnými hudebními nástroji a vytvářejí časovou vrstvu propojující dobu obou skladatelů se současností a dalším životem jejich hudby.