Patrik Proško

Portrét českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) který je součástí dvoupohledové anamorfní instalace, jejíž opačná strana vytváří podobiznu Bedřicha Smetany. Oba portréty vznikají ze společného souboru hudebních nástrojů a jejich částí, které z různých míst v prostoru současně vytvářejí dvě odlišné obrazové kompozice. Princip díla není založen pouze na dvou výsledných podobiznách, ale také na prostoru mezi nimi. Při pohybu diváka kolem instalace se portrét Antonína Dvořáka postupně rozpadá, jednotlivé předměty ztrácejí svůj původní obrazový význam a z opačného směru začínají vytvářet portrét Bedřicha Smetany. Více než sto let staré piano a tradiční hudební nástroje jsou doplněny současnými elektrickými a plastovými nástroji či dalšími moderními prvky. Ty rozšiřují časový rámec instalace a poukazují na skutečnost, že hudba obou skladatelů není uzavřena v 19. století, ale dále vstupuje do současných interpretací a hudebních žánrů.